Do you believe in love, true love? - part V

26. listopadu 2012 v 20:21 | Tess Marquez |  Do you believe in love

Zmatek. Všude panoval zmatek, rozruch, nepořádek. Chodbami se ozývaly rány padajících předmětů doprovázené vylekanými výkřiky. V hlavnějších částech základny zase pokyny vojáků a rámus nabíjejících se zbraní. Technici nervně bouchali do klávesnic. Věděli, že jde o čas. A toho je vždy málo. V této situaci možná ještě méně než obvykle…

O 3 hodiny dříve
Dnes to byl přesně měsíc, co expedice pobývala na této základně. Začínalo to být depresivní hned po třech týdnech, ale teď už v hlavách vědců, doktorů a vojáků panovala zoufalost. Každému se stýskalo po domově, přátelích a rodině. Nejenom to. I celková nejistota z neznámého kouta galaxie, ze kterého zatím nebyla cesta k návratu, dělala s psychikou své. I přes to, že to zní nelogicky, měli štěstí. Dalo se říct, že "ztroskotali" na dobrém místě. Kolem základny byl relativně velký zdroj potravy, a tak o jídlo se nebyla potřeba strachovat. Další výhoda souše byla, ta, že každý, kdo už měl plné zuby jednotvárných chodeb, mohl jít k moři, tedy jak se zjistilo - oceánu. Dokonce nemnoho mil od základny se nacházela menší džungle s vodopádem a jezírkem. Tuto oblast objevil Jack poněkud rychle a netřeba říkat, že zde rád trávil volný čas se svou snoubenkou. Ano, snoubenkou. Jednoho večera (aniž by to nějak dopředu plánoval) prostě požádal Sam o ruku. Pravdou bylo, že už o tom přemýšlel dlouho, ale nikdy si nebyl jistý, jestli bude souhlasit. Nechtěl ji vylekat. I když, teď už asi těžko. Vždyť spolu čekají dítě. Stále se mu tomu nechtělo věřit. Před pár měsíci si myslel, že už spolu nikdy nepromluví. Tedy alespoň ne v dobrém. A teď? Nikdy by nečekal takovou peripetii. Ale líbilo se mu to. Akorát stále přemýšlel, kde bude dítě vychovávat. Přece nemůžou pořád žít tady. Uklidňoval ho pocit, že všichni pracují co nejvíce ze svých sil, aby nalezli cestu domů. A skoro s každým dnem přicházel úspěch. Zrovna v tento moment se dělaly poslední testy na další misi. A to let jumperem na nejbližší planetu s bránou a odtamtud na Zemi. Bezpečností systémy už byly všechny přepsány, takže byl přístup všude. Tedy kromě vytáčení brány fungovalo všechno, co potřebovali. Nikdo nevěděl proč, i když se tomuto problému věnovalo nejvíce času a práce. Konečně ve všech znovu povstala naděje.

Jack O'neill právě procházel základnou, která konečně nesla jméno. Dalo by se přeložit jako Agartha, což podle mytologie znamenalo dutá Země. Daniel tvrdil, že je to určitá obdoba. A v těchto záležitostech měl většinou pravdu, proto se mu nikdo ani nesnažil odporovat. Jack zaklepal na dveře pracovny již zmiňovaného archeologa a vstoupil dovnitř. Daniel byl natolik zaneprázdněn, že mu nevěnoval žádnou pozornost. Jen roztržitě mávl rukou. Jack to gesto pochopil, a proto už se dále v místnosti nezdržoval. Pokračoval dál ve své pochůzce, když ho zaujala dokořán otevřená laboratoř a zní vycházející hlasy. Hlasy hlučné až by si člověk mohl myslet, že se schylovalo k hádce. Jenže tato situace by generála letectva neodradila, a tak Jack sebevědomě vešel za majiteli těchto hlasů. K jeho překvapení to byli jenom dva vědci v bílých pláštích. Už si myslel, že může odejít bez toho, aby se zapojil do jakéhokoliv konfliktu, ale jeden z těch šprtů na něj zavolal, než definitivně zmizel za dveřmi. Jack se podezřele pomalým tempem vrátil zpět a pozdvihnul obočí tím způsobem, jakým je to u něj typické.

"Generále, prosím vás, mohl byste nám pomoct vyřešit naše dilema?" zeptal se horlivě muž, který se podle Jackova názoru alespoň rok nepodíval do zrcadla. Člověk by se pozastavil nad jeho neupravenou tváří, ale díky tak mastným vlasem, jaké už není snad ani v 21. století možné mít, tvář najednou přestává být středem pozornosti.
"Ok." vysoukal ze sebe po delší době Jack.
"Tady doktor Travis si myslí, že bychom měli nejprve strávit minimálně měsíc v databázi, ve které nám trvá věčnost než se v ní zorientujeme, než začneme dělat testy na těchto přístrojích. Já, generále, jsem si jistý, že tato technologie je velmi podobná té, co je na Atlantidě. Jsem si jistý, že vím, co dělám, aniž bych tady podle tohoto nejchytřejšího a nejopatrnějšího doktora musel studovat nějaké pochybné databáze. Co si myslíte vy?"
"V prvé řadě, doktore…"
"Milesi." doplnil postřehově.
"…doktore Milesi, neřekl bych, že databáze Antiků bude pochybná. A za druhé, myslím si, že opatrnosti bychom se rozhodně bránit neměli. Nemusíte hned na všechno sahat a všechno mačkat. Je potřeba se soustředit na návrat domů, až potom můžeme řešit detaily." Jenom, co to dořekl, doktor Travis se opřel o klávesnici, která byla součástí onoho přístroje. Celou místností se začaly ozývat pronikavé zvuky a nad hlavami přítomných mužů se objevila mapa vesmíru. O pár okamžiků se mapa zúžila jenom na jednu galaxii, ve které blikal jeden červený a druhý zelený puntík. Chvíli na to se celou základnou začal rozléhat onen dotěrný zvuk.

"To prostě nezní dobře." konstatoval jednoduše Jack.

TBC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiwi88 kiwi88 | E-mail | 26. listopadu 2012 v 21:50 | Reagovat

jééé, konečně... už jsem myslela, že se nedočkám... snad na pokračování nebudeme čekat zase tak dlouho...

2 sam sam | E-mail | 8. prosince 2012 v 21:02 | Reagovat

jé dufam že bude pokračovani :-D

3 sam sam | E-mail | 24. prosince 2012 v 14:17 | Reagovat

ahoj chci ti poprat krasne a vesele vanoce hodne štesti a zdravi a hodne darku :-)

4 Eva Eva | 10. ledna 2013 v 19:27 | Reagovat

Prosím kdy bude dálší pokračování.

5 sam sam | E-mail | 24. ledna 2013 v 12:32 | Reagovat

ahoj bude dalši pokracovani povidky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama